Crépuscules
"Crépuscule jsou díla složená pro klavír. Každý Crépuscule má svůj vlastní příběh, a tedy i svou vlastní melodii. Crépuscule byl vytvořen kvůli nutkání psát hudbu, která obecně obsahuje temnotu i světlo. Inspirováno mimo jiné F. Chopinem a C Debussy, tato díla jsou místy melancholická a zároveň podnětná a energická.
Psaní Crépuscule mě stojí odhadem mezi 40 a 320 hodinami aktivního času, s přihlédnutím ke 40hodinovému pracovnímu týdnu. Ale začátek až konec Crépuscule může někdy trvat měsíce až roky, pokud jde o kreativní (přemýšlení) čas.
Podle mého názoru jsou krepuskuly ‚osobním poděkováním‘ všem, včetně mě, za to, že si je můžete poslechnout, užít si je a získat inspiraci nebo si případně zahrát.“
Crépuscules lze poslouchat na Soundcloudu a za týden nebo 2 brzy na několika médiích.
Skóre lze zakoupit zde
Crépuscule č.1
Dny jsou tmavé a chladné. Ráno přichází pozdě a světlo netrvá déle, než je žádoucí. Atmosféru naplňuje mrholení a zjevně je na každém, zda bude doma, doma s přáteli a rodinou. Z toho, co můžeme říci, je podzim nebo zima. Ať je to cokoli, zažít se dá jen málo. Dokonce i teď, když je den v tento světský den. I když už je tma, slunce jakoby někam zapadá, přes oblačnost není vidět a ochlazuje se. Déšť tiše kape bez poryvu větru a aniž by si toho kdokoli všiml, jemný zvuk klavíru začíná znít, ponuře a tlumeně. Na okamžik je i osamělé ticho smutku znamením naděje a pokoje. Chvíli mi bylo příjemné chvění a já si uvědomil, jaký život existuje, abych žil, jak je možné, že se svět otáčí podle pohybu každého. Stydět se tím, že se budeme stydět včas, najít přijetí, celosvětově. Kde se žádný jazyk nemůže usadit, kde žádnému jazyku nezáleží na tom, že i čas se na chvíli zastaví.
Crépuscule č.2
Zahynout od zahynutí, existence může existovat na tom, co nikomu nepřijde na mysl. V dálce odpor obstrukce přehlíží balík slov. Tam, kde pasáže procházejí učením se dříve a později, ať to přijde kamkoli, vlnící se voda se s ní automaticky setká, takže pro vás a pro mě je důležité, že být spolu, aniž byste byli spolu, je spolu, protože nikdo neví, že spolu je bez s, ale bez bez.
Crépuscule č.3
Vidíš, začíná svítat. Začne se ptát na koho nebo co a začne tančit v dešti. Navzdory neoprenu, mokrým nohám a třeskuté zimě všichni zpívají: "Miluji tě!"
A tak je to, a ne méně, neboť jakkoli se svět otočí, není rána bez noci, není dne bez rána a není večera bez dne. Ani noc nemůže existovat bez večera, dokonce ani tikot hodin nemůže existovat bez času. Ani slova nemohou existovat bez písmen, dokonce ani život bez vyznání. Aby to bylo snesitelné, to něco stojí, ale také to stojí zadarmo a za nic, protože všichni jsou spolu. S lidmi nebo bez nich, se společníkem nebo bez něj, navzdory všemu je každý svobodný, sám od sebe a od toho, co člověk chce a smí, od všech a všech na tomto světě.
Crépuscule č.4
Ahoj! Tady jsi! To nejkrásnější, co se na zemi hýbe, to nejkrásnější, co váš otec nebo matka získali! Láska na první pohled, vaše i jejich. Dáno pro každého, všechno je pro radost. Dáno všemi, všechno je tu pro vás. Dejte vám vědět, že nikdy nebo nikdo nezapomene, že jste tam, krásný exemplář, vítaný dárek tady a teď, v každodenním životě i mimo něj.
Crépuscule č.5
Proč jsou oči tak smutné? Bylo vaše tělo ve špatném stavu? Je to kvůli dlouhým dnům, je to kvůli tomu, zda si troufáte nebo ne, je to kvůli všem těm otázkám, které vaše znalosti tak hlasitě vyvolávají? Pojď, pojď. Řešení vědět je rychle zapomenuto, když je jedno, jestli fouká vítr nebo je špatné počasí. Promluvte si s někým, řekněte jim, jaká to byla zábava a jak to šlo dohromady stejně jako teď, protože režie není podobná déjà vu.
Crépuscule č.6
Není snadné najít to, co o sobě stěží dává vědět, ale vší silou je žádáno, aby si to uvědomilo: sebe. To je pro dobro celkové existence. Protože bez ohledu na to, jak to vypadá, na každý problém existuje řešení. I když neexistuje, i když jsou všechna slova špatná, i když jsou všechny stopy po žebříku pryč a i když prší víc, než chrlí vodopád, vždy je naděje.
Crépuscule č.7
A naděje je to, co vzniká ve vědomí, v člověku, ve zvířeti a v duchu.
Crepuscule č.8
Tok vody, tok štěstí.
Crépuscule č.9
Při práci na Crépuscule č. 9 jsem byl extrémně energický. Kontrastní s pomalejšími pasážemi. Určitý úděl, který zažil každý klavírista. Potlačování vlastní energie k ovládání se do klidu. To je jistě něco, co září na začátku Crépuscule č. 9 a jistě něco, s čím se může ztotožnit každý pianista. Nechává mě to na pochybách, zda se mi líbí druhá část tohoto díla, „rychlejší minimalistická část“. I když se domnívám, že se to k dílu úplně nehodí, může být vzhledem ke skladbě uspokojivější, když se toto dílo poslouchá, jak bylo zamýšleno, v souladu s ostatními Crépuscules. Velmi příjemný kousek na hraní.
Crépuscule č.10
Pro odklon od určitého standardu má smysl klást větší důraz na dynamiku. I když se na konkrétně dokončení díla dívám s mírnou nespokojeností, připadá mi to jako příjemný kousek na hraní právě proto, že je vidět (a slyšet) větší dynamické hraní. V příběhu není příliš patrná hloubka a před dokončením práce jsem se dočkal pouze 'ještě' Crépuscule, které jsem napsal, i když v tuto chvíli (pře)pracování ještě zdaleka nekončím. Přes negativnější myšlenky o práci má práce stále bytelnou formu a jsem s ní spokojen.